Josef Čadík, Martin Ander a Jiří Králík na tiskové konferenci 3. března

Cinema Mundi 2010 končí. Jaké máte pocity z prvního ročníku festivalu?

Josef Čadík (JČ): Jednoznačně pozitivní a nečekané. Ze všeho nejvíc mám skvělý pocit z mladých lidí, kteří to nevzdali a bojovali až do konce. To je obdivuhodné. Za druhé mám skvělý pocit z lidí, kteří sem přijeli z Chile, Ukrajiny nebo Indie. Já osobně jsem se choval přirozeně a intuitivně a myslím, že celý festival byl spontánní a přirozený. Chtěl bych, aby v duchu této lidskosti nadále pokračoval. Zároveň musí všem přinést radost a prožitek. Pokud se nám tohle bude dařit, splní to očekávání. My budeme bohatší, diváci budou bohatší a město bude také bohatší.

Jiří Králík (JK): Určitě pocit uspokojení. Úkol, který před námi stál, byl obrovský a zdá se, že jsme jej se ctí a menšími nedostatky splnili.

Podařilo se vám letos naplnit všechny představy, nebo jste se některých nápadů museli vzdát?

JČ: Hlavní představou bylo festival vůbec realizovat. Vydržet a zvládnout to. Chtěl jsem, aby se nám to podařilo co nejlépe. Pracovali jsme ale s týmem nových lidí. Skoro všichni dělali festival stejně jako já poprvé, takže jsme se spíš učili. Ale spojuje nás velká touha zůstat pohromadě. Všechno dobré ponechat, do dalšího ročníku zakomponovat dobré nápady a to, co se neosvědčilo, zavrhnout.

JK: Pochopitelně nepodařilo, ale už v přípravách jsme věděli, že zorganizovat festival v té naprosto idealistické a maximální podobě nebude možné. Většinu filmů z hlavního cyklu jsme nakonec s obtížemi do Brna dostali. Mrzí mě jen absence některých osobností z důvodů ryze finančních. Také doprovodné hudební akce nemohly být z tohoto důvodů pestřejší a živější a výrazně chyběla živá hudební vystoupení. Nad plán nás naopak překvapilo absolutní nasazení a kvalita práce většiny štábu i pomoc mnoha organizací a jednotlivců.

S jakými ohlasy na první ročník Cinema Mundi se setkáváte?

JČ: Dnes jsem se loučil s panem Littínem, který prožívá velmi těžkou životní situaci. Jeho slova pro mě znamenala obrovské povzbuzení a pohlazení. Přál bych si, aby to slyšeli všichni, kteří nám pomáhali. Myslím, že sice odjížděl do země zničené zemětřesením, ale s pocitem, že jeho cesta nebyla marná a možná mu dokonce zachránila život. Také všichni ostatní hosté byli úžasní, přirození, spontánní, upřímní... S Pareshem Mokashim jsme si padli do oka. On si na svůj první film musel taky vypůjčit a nakonec dosáhl ocenění. Proto doufám, že tak jako náš Kinematograf došel za celá dlouhá léta ocenění, tak i festival Cinema Mundi bude za své dobře vynaložené úsilí doceněn.

JK: Vesměs s pozitivními. Negativní ohlasy souvisí spíš s technicko-organizačními problémy, které musel zákonitě první ročník obsahovat. Většina štábu nikdy velký festival nedělala a pár začátečnických chyb se tak objevit muselo. Věřím, že diváci festivalu odcházeli vesměs příjemně překvapeni a potěšeni. Spokojena byla i většina hostů festivalu.

Jak přijali novou koncepci filmového festivalu diváci?

JČ: To je spíš otázka na Jiřího Králíka. Neumím na to dobře odpovědět. Nejsem dramaturg a asi bych si musel vymýšlet. Já sleduji spíš to, kolik diváků přišlo nebo nepřišlo do kina.

JK: Myslím si, že pozitivně. Čekali jsme pochopitelně o něco větší zájem, ale festival je unikátní a většina z potencionálních diváků nemohla vědět, co mohou očekávat. Festival je otevřený všem diváckým skupinám. I program nabídl filmy snad pro každého, a tak věřím, že i do budoucna tato filosofie zůstane a zaujme každý rok více a více diváků.

Jste spokojený s diváckým ohlasem a s počtem účastníků festivalu?

JČ: Mohlo by být líp, ale díky i za to, co je.

JK: Jak už jsem řekl, čekali jsme větší zájem, ale skutečná návštěvnost nás potěšila a povzbudila. Věříme, že díky pozitivním ohlasům a atraktivní koncepci si festival najde další spokojené diváky a jejich počet bude každý rok větší. Moje přesvědčení vychází právě z pozitivních ohlasů – nejen od diváků a hostů, ale i od organizací, které nám letos ten nesmírně těžký první ročník pomohly uskutečnit.

Jaká byla organizační specifika brněnského festivalu ve srovnání s festivaly v Uherském Hradišti nebo v Písku?

JČ: S Kinematografem jsem s dobrým ohlasem jezdil do Hradiště a zatím jenom jednou jsem byl v Písku. Zvlášť v Hradišti vždycky seděly v hledišti stovky mladých lidí a to hovoří za vše. Ale co se týká organizace – mohli bychom ji mít dokonce i preciznější a my se na to dokonce i chystáme. Chceme, aby organizace festivalu byla co nejvíce profesionální.

JK: Pro mne to byla absolutně odlišná zkušenost s novým typem festivalu, který se odehrává v multiplexu a pracuje převážně s novými filmy. Doposud jsem organizoval festivaly v klasických maloměstských kinech nebo i ne-kinech a pracoval jsem vesměs se staršími filmy. Poprvé jsem stavěl tým z úplně nových, mladých a velkými festivaly méně ostřílených lidí. Ale jejich nasazení a nadšení výrazně přispělo k výsledné kvalitě festivalu. Byla to pro mne velmi významná zkušenost a určitě ji využiji i u jiných akcí.

Jaká je vaše vize příštího ročníku? Máte v plánu nějaké zásadní změny?

JČ: Shodli jsme se, že vize je daná. S koncepcí už nic zásadního dělat nebudeme. Jen je potřeba naučit diváky chodit na filmy, které soutěží o Oscara. Můžeme přemýšlet o dovozu některých dalších filmů, které by stálo za to vidět. Ale to je opět otázka spíše pro programového ředitele. Já se budu snažit o to, aby zaměstnanci dostali ohodnocení a abychom měli vůbec dostatek financí a nemuseli se trápit s rozpočtem. Jinak plánujeme hlavně profesionalitu. Mít kolem sebe lidi, kteří budou pracovat na sto procent. Základní jádro už máme a na něm postavíme příští ročník. Začneme pracovat teď hned. Musíme například vymyslet dobrou propagaci. Všechny materiály příště nachystáme ještě předtím, než začne vysokoškolákům zkouškové období. Musíme se snažit, aby celé Brno o festivalu vědělo. Propagovat Cinema Mundi bude v létě pochopitelně i Kinematograf.

JK: Pokud jde o program, tak chci výrazně změnit snad jen doprovodné hudební akce a více pracovat s autentickou hudbou. Základním cílem festivalu je vytvoření prostoru pro setkání filmových odborníků z České republiky a Evropské unie s odborníky tzv. třetích filmových zemí. Kromě programu pro diváky chceme zásadně rozšířit program odborných doprovodných akcí a také program intenzivnějšího setkání hostů s diváky. V oblasti filmové toho moc změnit nechceme a ani nemůžeme. Hlavní cyklus nejlepších filmů zůstane a jen budeme obměňovat další cykly a nabízet menší retrospektivy národních kinematografií a hostů.

Tereza Frodlová, Lukáš Skupa